Unavená turistka.-16.5.2012

16. května 2012 v 17:14 | Jája :) |  Výkecník
Krásný den :),
hned na úvod se opět rozčiluji nad dnešním datumem. Tedy datum je v pořádku a neobsahuje žádné číslo, které by mi vadilo, prostě se mi jen dnes místo 5 (květen) všude cpe 4 (duben). Takže jsem už po několikáté dnes byla v měsíci dubnu. Jsem já to ale popleta :).
Dnešní nadpis vystihuje můj momentální stav. Jsem vážně unavená a každou chvilkou klimbám u počítače. Neměla jsem chuť ani sílu sem jít a napsat vám tento informativní článek, pro ty kteří zajímá můj život. Nakonec jsem se ale vzchopila a prostě sem šla. Nebylo to donucení, protože to by tento článek nebyl takový. Prostě tu teď jsem a dovoluji vám cpát informace o mém životě. Doufám, že vás to trošku zajímá. Pokud ano, tak pokračujte ve čtení ^_^.

(Po)-14.5- Exkurze Praha
Ano, v pondělí jsem si dovolila já a plno dalších bláznů navštívit naší matičku stověžatou. Prahu jsem nikdy neměla v lásce, ale tenhle výlet mě nějak zasáhl. Prostě byl jiný a já si užívala nádhernou atmosféru na venek vyrovnaných lidí.
Kvůli tomuto výletu jsem vstávala už v 5:15! Nějak jsem se zkulturnila a přesto že jsem nebyla spokojena, jsem jela do města. Odvezl mě tam taťka, čehož jsem si vážila, protože jinak bych musela jet ranním busem. Celá tlupa jsme se sešli a vyrazili do ruchu velkoměsta. Cesta autobusem byla tradičně velice hlučná a rozežraná. To druhé slovo vysvětlím a omlouvám se za tento výraz, ale každý si opět přinesl bombonky a dlabal. A ani já nebyla vyjímkou.
V Praze jsme pak navštívili Petřínskou rozhlednu, kde jsem se překonala a vylezla až na vrchol. Poté taky zrcadlové bludiště, Staroměstské náměsti spolu s Orlojem, radnici a dalších X památek a zajímavostí. Měla jsem skvělou náladu, ale na druhou stranu jsem se moc těšila domů a strááášně mě bolely nohy (to ještě pokračuje). Cesta zpátky byla klidnější, protože byli všichni unaveni, až na jednoho hyperaktivního spolužáka, který furt něco povídal a ostatní ho okřikovali :D. Samozřejmě se smíchem. Řidič autobusu nám poté pustil Rebely, takže cesta skvěle utíkala s vtipnými hláškami a filmovými písničkami.
"Dva roky jezdím bez nehod,
s větrem se honím o závod.
Na moje obutí je spolehnutí
a motor má vždy správný chod!" :D

"Ten mladý pán v texaskách
sám jen sám
jak zdá se má přízeň mou
a co ho znám ani vám nevnímám,
že hezčí než on tu chlapci jsou!"

(Út)-15.5.- Vzdělávací "výlet" České Budějovice
A další den jsem si také vůbec nepřispala! Vstávala jsem sice v 5:45, ale to z jediného důvodu a to, že mě mamka zapoměla vzbudit! Takže jsem za čtvrt hodiny měla vycházet z domu na autobusovou zastávku a byla jsem v pyžamu. Možná mi nebudete věřit, ale pod tím stresem jsem to zvládla líp ne normálně. Dokonce jsme si stihla vyčistit i zuby! Nebyla bych to ale já, kdybych nepřišla na zastávku stejně pozdě. Měla jsem ale štěstí, stova jsme tam došla, tak přijel bus a já se "nalodila". Odjížděli jsem ale až kolem půl osmé, tudíš jsem si došla ještě pro snídani v podobě makovky a na autobusovém nádraží jsem se nasnídala a brouzdala po netu (v mobilu, je tam Wi-Fi zdarma).
Docela to uteklo a my už jeli do Č. Budějovic. Jela jenom naše třída, tudíž jsme všichni zabrali zadní místa a dělali bordel, i když nám to učitelka výslovně zakázala. Někdy jsme to přeháněli, ale učitelka se k tomu nevracela, což bylo pro nás +. Zítra ji máme na zeměpis, tak uvidíme. Myslím, že nám to jen tak bez kázání neprojde. Navštívili jsme SoŠ a VoŠ školu automobilní, kde jsem si dokonce vyzkoušeli i řízení auta a já dokonce i kamionu. Byla to zábava a skvělý zážitek. Taky tam byli samí kluci, takže znáte ty situace. Stály jsme samé holky (jako třída jsme byli rozděleni na skupinky) před plnou dílnou kluků (bylo jich tam asi 7, pro každou jeden) a my si měly vybrat nějakého, který nám poté pomohl sestavit takovou "hračičku". Chtěla jsem jít k jendomu klukovi, ale toho mi vyfoukla kámoška, tudíž jsem šla za tím vedlejším. Z jeho cedulky jsme si přečetla jméno Tomáš poté tam bylo také příjmení asi od C, ale to si už nepamatuji. Půjčil mi takovou svářecí pistoli a spolu jsme svářeli. Bylo to docela legrační, jak jsme se oba styděli, ale hráli jsme frajery. Byla jsme ráda, že jsem si vybrala jeho. Stejně nám to nešlo a skončili jsme jako poslední. Odcházela jsem s trapnými slovy:"Děkuju moc." a my všechny holky měly zážitek jistej!
Navštívili jsme další středisko a letiště, kde už jsme byli protivnější. Domů jsme se vrátili ve tři hodiny, ale odpadlí a unavení. Stejně se nám to moc líbilo a byli sjme rádi, že jsme to celé absolvovali a zadarmo! :D

Dám vám sem dvě fotky z Prahy, které jsem fotila. Mám další, ale buď nezajímavé a nebo tam jsou moji spolužáci a já. Tak se mějte pěkně :)!

Počet komentářů: 1
 

Království za botu- Lenka Lanczlová

15. května 2012 v 8:00 | Jája :) |  Knihy
Název: Království za botu
Napsala: Lenka Lanczlová
Nakladatelství: Víkend, Praha
Rok vydání:2008
Známka: 3/5

Hlavní postavy: Bára Jandíková, Petra, Ondra

Obsah: Bára je studentkou střední oděvní školy a žije si spokojený život. Má plno přátel, milujícího tatínka, nejlepší kamarádku do deště, jde jí dobře sport a kromě maminky jí snad nic nechybí. Do tohoto zaběhlého života jí však vkročí nová žena. Bářin otec se totiž chce oženit a Báru tím tam dostává do velkého šoku a hněvu, tím spíš když se dozví, že s náhradní matkou "vyfasuje" i nevlastní sestru Denisu. Bára začne být protivná, dělat naschvály a blbosti. Dotoho pozná zajímavého kluka s nímž zažívá vzrušení i první zamilování. Bára ignoruje situaci v níž se nachází, i to že se její otec vážně oženil a Bára se musí dělit o svůj pokojík s Denisou. Jednou večer se rozhodne Bára jít na diskotéku právě se svým milým a dokázat mu, že ho opravdu miluje. Oddá se mu, ale doplatí na to. On i s jeho kamarády Báru znásilní a ona je tak zoufalá a s pocitem bezcennosti chce opustit tento svět. V jistých chvílích Báře pomůže i nevlastní macecha, kterou vždy ignoruje a nebo odpálkuje nějakou nehezkou větou. Po tom incidentu se pozná s kamarádským jachtařem Ondrou, s kterým začíná novou éru života a chce zapomenout na zo, co bylo před ním. [Knihu si musíte přečíst, aby jste zjistili, jak to s tím Ondrou nakonec dopadne.]


Nejlepší část knihy: Za nejlepší část knihy považuji mement, kdy se Bára seznamuje s Ondrou. Naplno jsem tam s ní prožívala to zamilování a celkové vzrušení.

Co by změnila:Změnila bych zdlouhavý začátek. Kniha se rozjede až v půlce knihy. Zezačátku se tam moc řeší Bářin otec a jeho svatba.

Proč bych si ji (ne)přečetla ještě jednou: Přečetla bych si ještě jednou jednotlivé pasáže, ale celou knihu od začátku ne. Jak jsem už psala, tak kniha je zdlouhavá.

Proč jsem si ji půjčila: Hlavním důvodem bylo to, že ji napsala moje oblíbená spisovatelka. Zaujal mě ale i obsah knihy, který se zdál poutavý.

Popiš knihu jednou větou: "Nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř."
Přidat komentář

Originalita

14. května 2012 v 8:00 | Jája :) |  Lidé a svět okolo
Originalita-někdy by se chtělo zamyslet, co vlastně toto slovo znamená a či vůbec v této době existuje. Asi každý teenaiger chce být originální. Mnohdy se chceme jen těšit tou odlišností a zalíbením u ostatních a svého dobrého pocitu. Nechat si prostřelit ucho, nos, ret a nebo třeba i tvář a poté si to místo ozdobit šperkem. Nebo takové zkrášlení kousku svého těla tuží, kterou zavede do kůže jehla. A nebo třeba obarvení vlasů na zeleno, modro i růžovo. "To odroste." řekneme si, ale ani netušíme, jak naše tělo trpí. No vezměte si ten princip. Necháme si dobrovolně hyzdit své tělo pro parádu. "Ale ne, dělám to pro sebe." ale vážně to děláš pro sebe? Přece jen vylezem se svou novinkou mezi lidi a se vztyčenou hlavou a úsměvem na tváři se chlubíme s novou ozdůbkou na svém těle.

Snad každý se chce lišit, ale nikdo si neuvědomuje že originálem je právě takto. Sám sebou. Originálem jsme i bez piercinu, tetování a barevné hlavy. Jsme prostě osobnost, která není nikde jinde. Ty bláznivé činy chápu hlavně u dvojčat, které prostě nechcou být stejné. Ale my jedinci chceme být prostě za frajery, ano je to tak. Vždyť lidí s modrou hlavou běhá po světě už strašně moc a s piercingem v ústech kord. Proto oslňte i svými originálními vlastnotmi, které chytří poznají a už se od vás neodtrhnou, a to nebudete majitelem crazy imige.

Nikoho a nic tento článek nezmění. Mladí budou čím dál bláznivější a ti starší nám budou stále kázat. Ani já nejsem vyjímkou v těchto činech. Prostě se cítíte nezajímavý a chcete to změnit. Proto se pak nachystáte k modré hlavě, tetování i piercingu. Bez pocitu viny a s výherním úsměvem na tváři. Chceme být prostě originální, i když kopírujeme všechny ostatní.

Přidat komentář

Nastávají změny.

13. května 2012 v 16:55 | Jája :) |  Blog
Krásný den, už delší dobu jste si mhli všimnou, že blog čím dál více upadá. Články nebyly o ničem, dess byl depresivní a z mé strany byl tak trochu nezájem. Bylo to způsobeno tím, že jsem měla jakousi krizi. Články mě psát nebavily, byla jsem uzavřená a líná. Nechci to však na nic shazovat a uvědomuji si, že za to mohu sama. Všimla jsme si však, že to postihlo více autorů blogu, takže to možná bude nějaká nemoc. I mě postihla ta chvilka, kdy jsem chtěla blog úplně zrušit a uvažovat o novým. Rozhodla jsem se však dát tomu druhou šanci. Tak začínáme...

V součastné době má blog celkem 12 rubrik. Za nedlouhou dobu se však rozroste o jednu další rubriku s názvem Povídky. Tam jednou az čas (mělo by to být jednou měsíčně) přidám jakousi povídku, kterou jsem napsala. Několik jich už mám napsaných, ale stále přemýšlím, zda by je měl spatřit svět. No, nechme se překvapit.
Kromě této nové rubriky chci zlepšit ty součastné. Tak třeba rubrika Music bude mít taky novinky. Každý týden vám sem přidám článek do této rubriky ze světa hudby. Ať už o nějaké hudební události, která se mnou bude nějak spjata a nebo skupinách, které mám ráda. Budu se snažit, aby jste se dozvěděli něco nového.
Úvahy a Snění se budou střídat ob týden. Takže 2x za měsíc by se tu měla objevit nějaká úvaha a 2x za měsíc se tady objeví i nějaké mé sny, které bych chtěla změnit v realitu v podobě povídky.
Knihy budou taktéž znovověny. Bude to rubrika, která bude připomínat můj čtenářský deník. Nebudu sem vypisovat jen děj a hlavní postavy, ale i zodpovídat různé otázky na knihu.
I rozhovory opět zavedu. Budou to rozhovory se známými osobnostmi ale i blogery. Rozhovor s někým by se tu měl objevit vždy jednou měsíčně a to na konci týdne.
!Co se týče rubriky sport, tak uvažuji o smazání!.

A jak jste si mohli všimnout, tak blog se chlubí novým dessem. Měl být obyčejný, letní a hlavně úplně jiný. Ale u mě je známé, že realita je vždy jiná. Doufám, že se vám alespoň trošku líbí a že věříte mým začátkům :].
Mějte se krásně :].


Počet komentářů: 2

"Čas je jediný zdroj k dispozici volně všem ."-12.5.2012

12. května 2012 v 16:47 | Jája :) |  Výkecník
Ahojte,
tak se opět ozývám a hláším, že žiji. Včera jsem vám chtěla psát článek, protože jsem byla doma. Jo, byla jsem doma a nic jsem nenapsala. Nebylo mi dobře. Neflákala jsem se, ani jsem nemarodila. Příčinou byla návštěva nemocnice, odělení plicní.
Už ve čtvrtek jsem byla u mé praktické lékařky, protože mám problém s dýcháním. Nemohu se pořádně nadechnout a někdy si k tomu musím dokonce stoupnout. Mamka mi napsala ráno omluvenku na odpolední vyučování a já se odhodlala a po šestihodinovém vyučováním jsem vážně vyrazila k lékařce. Ta mě poslechla, skontrolovala, ale řekla že nic v tom nevidí. Proto mě poslala v pátek na plicní odělení, které jsem vážně navštívila. Třikrát jsem zadýchala do takové trubičky, ale nic mi nezjistili, vážně divné. Ten den jsem ještě navštívila mou praktickou lékařku a ta mi předepsala léky a rehabilitaci. Na tu rehábku půjdu až za dva týdny, rpotože v pondělí jedu do Prahy a v úterý do Českých Budějovic. Prášky jsem nasadila včera, ale vůbec mi nepomáhají, ba naopak. Dýchá se mi stále špatně, či dokonce pociťuji dušení a jsem po nich taková otupělá, což se mi vůbec nelíbí. Teď budu vypadat jako největší simulant :(. Jenže mě to vážně trápí a moje doktorka mě prostě ne a ne nechce poslat na alergolokii. Po těch lécích jsem usnula a všechno mi připadalo šíleně těžké, tudíž jsem nenapsala ani jediný článek. Nebylo mi dobře ani ráno, proto píšu až teď. Snad bude líp, rozhodně o mém "onemocněním" ví už půlka vsi. Proboha neumírám! Grr...

Dnes vám sem dám jednu povídku, doufám, že se vám bude líbit, takže zanechte pod ní svůj názor, děkuji.
Počet komentářů: 2

The Paranoid:"Už je čas, dnes ver v nás."

10. května 2012 v 9:00 | Jája :) |  Music
Neustále vás na mém blogu zásobuji písničkami, fotkami a různými odkazy, které mají něco společného se skupinou The Paranoid. A tak mě napadlo, že by bylo fér, kdyby jste se dozvěděli, kdo to vlastně ti The Paranoid jsou. Nebudu vám zde vypisovat celou historii a založení kapely, protože to si můžete přečíst na těchto stránkách: http://bandzone.cz/theparanoid?at=info.
Jaký mám na ně názor? Co bych změnila a za co bych je chtěla pochválit? Jak jsem k nim přišla nebo jaká písnička se mi od nich líbí nejvíce? Tak to se můžete dozvědět v tomto článku, který je věnován mé nejmilejší kapele The Paranoid.

Matně (což mě mrzí) si vybavuji, jak jsem na tuto skupinu přišla. Startem celého dění si samozřejmě zaslouží skupina SEGMENT, kterou jsme začala poslouchat v listopadu minulého roku. Jedna z blogerek poslouchala tuto skupinu a "záhadným" způsobem jsme se dostala k jejímu blogu, který mě sice ničím nepoutal, ale setkala jsem se tam s jistou kapelou. Ano, byli to oni. Poslouchala jsem Segmenty a různě hledala nové písničky. Ze všech stran mi tehdy na youtube.com skákal odkaz na videoklip s názvem Únos a později i Odkaz. A Únos jsem od nich slyšela právě jako první. Začaly znít první tóny a já sledovala videoklip, kde jaký-si muž/kluk odnáší ženu/ dívku. S úsměvem jsem shodnotila, že videoklip je vážně dobrý. Napínavý a poutavý. Potom jsem si ho stále pouštěla dokola a první tóny se mi už nezdály tolik drsné jako zpočátku. Začala jsem poslouchat písničky této skupiny a nakazila jsem se. Už tisíce lidí má totiž tuto stejnou nemoc s názvem The Paranoid.

Celý článek | Přidat komentář

"Ospalá astmatička s osypanou kůží."- 9.5.2012

9. května 2012 v 15:38 | Jája :) |  Výkecník
Ahoj,
hned na začátek bych vás chtěla poprosit, aby jste nebrali mé nadpisy vždy tolik vážně a přece jen je brali s nadsázkou. Ospalá jsem, ale mám důvod! Šla jsem spát kolem 21:45, ale ještě v deset hodin večer jsem nemohla usnout. Pak se mi to nějak zázračně povedlo, ale stejně jsem urvaná. Opět na mě padla taková ta odpolední úvaha. Školy by měli zavést večer, protože takhle mě šíleně omezují. Přes den bych se učila, nebo bych se aspoň snažila učit a večer bych své znalosti obhájila. Potřebovalo by to alespoň týden volna a postel. Jasně, mám tady postel, ale kdybych usla, tak bych byla potom protivná a na článek bych se už vůbec nezmohla. A to jsem jich měla připraveno hned několik! A místo toho píšu jen výkecník a půjdu si asi pro druhé kafe. Ne, nikam! Je to nezdravé, takže si jdu opláchnout alespoň obličej studenou vodou a jestli nepomůže ani to, tak už jdu vážně spát...

Astmatička tedy nejsem, ale nenapsala jsem to do nadpisu jen tak. Už druhým (nebo třetím?) rokem se u mně projevuje v jarním období zátěž v dýchání. Musím se nadechovat zhluboka a někdy mám problém i s tím. Teď jsem se navíc ještě osypala ve škole. Není to tak strašné, ale chvilkama to svědí. Jsou to skupinky malých pupínků na rukou. To se mi však projevilo až letos. A tak přemýšlím, zda mám jít zítra k doktorce, a nebo jít do školy. Jasně, že se mi chce spíš k té doktorce, ale ve škole píšeme a já to nechci psát dodatečně. Na druhou stranu bych neměla matiku, němčinu ani další předměty, které jsou mým utrpením.

A co se stalo v uplynulých dnech? Nic moc, žádný adrenalin. Ale to nevadí. Já si žiju ráda svůj poklidný život.

PS: Pokud se probudím, tak bych si měla předepsat jeden článek na zítra. Doufám, že to zvládnu, protože jinak vás zítra opět nechám na holičkách a bez článku. Zítra se totiž učím básničku a nestíhám :]. Mějte se krásně úžasňákovi!

*Dlouho jsme vás snimi neotravovala, tak dovolte :D. Začátek písničky semi moc nelíbí, ale refrén má špičkovej :]*

Přidat komentář

Jája pekařkou.

6. května 2012 v 11:49 | Jája :) |  Jája a její svět
V pátek 4. května jsem se rozhodla upéct nějakou sladkou mňaminku z netu. S mamkou jsme tak brouzdaly po inetrnetu a e-mailech, které mi posílá mamčina kolegyně z práce. Koukaly jsme na různé buchty, řezy a další sladkůstky. Do oka mi padla buchta s názvem Moučník NESCAFÉ. A protože jsem tvrdohlavá, tak jsem se rozhodla že si ho uděláme hned v ten pátek. Vyndala jsem proto ingredience a vžila jsem se do role pekařky. Ušlehala jsem si těsto, nechala ho péci na 180o 15 minut a poté nechala korpus vychladnout. Měla jsem neustále nutkání nalít na korpus polevu, ale ten byl ještě horký. Naštěstí k nám přišla teta se strejdou a my se zapovídali a všechno to rychle uběhlo. Když odcházeli, tak byl korpus vychladnutý a já mohla konečně potřít korpus polevou. Nejdříve jsem se bála, že je polevy málo, ale naštěstí vše perfektně vystačilo a já byla šťastná. Samozžejmě jsem se obávala toho, že chuť nebude to pravé ořechové pro naše mlsné jazýčky. Naštěstí jsem se mýlila. Buchta byla vynikající a já Vám ji ani nestihla vyfotit. Tak někdy jindy, protože jsem ji rozhodně nedělala poprvé a naposled. Podělím se s vámi tedy o recept a bohužel jen o fotku z internetu.

Recept v Celém článku
Celý článek | Přidat komentář

Někdy se mi zdá, že patří do dávný doby...

6. května 2012 v 11:11 | Jája :) |  Lidé a svět okolo
Byla normální hodina fyziky a já znuděným pohledem hypnotizovala učitele a psala si poznámky. Moje spolusedící a nejbližší člověk ve třídě v jednom si opět něco pobrukovala. Usmívala jsem se a trošku mi to zvedalo náladu. Vždy si z Barči dělám legraci a říkám všem, že sebou "nosím" rádio. Není to však žádné parodování zpěvu. Barborko zpívá opravdu pěkně. Jasně, že to není žádná Lucie Bílá, ale mně se její zpěv líbí. "Někdy se mi zdá, že patřím do dávný doby."-zpívala si a mně byla melodie povědomá. Začala jsem si tedy také pobrukovat tu známou ale už zapomenutou melodii. Doma jsem si pak našla zmiňovanou písničku a zpěvačka, jenž toto dílo nazpívala, mě trošku překvapila. Na bílém podkladu totiž stálo Ewa Farna- La la laj. Ewu Farnu jsem ze začátku její kariéry měla ráda, mamka mi dokonce koupila její CD, které neslo název Měls mě vůbec rád. Později jsem však CD "zahrabala" a při Ewyniných písničkách jsem si zacpávala uši. Teď jsem se její tvorbě však nebráním. Jako osobnost ji nemám ráda, ale její písničky mají něco do sebe. Tak tedy-tato písnička mě tak trošku chytla. Nepouštím si ji stále dokola, jen se v ní zhlížím.

Někdy se mi totiž také zdá, že patřím do dávné doby, kde byli gantlemani, dámy v šatičkách a všude byla taková ta úcta k lidem. Lidé se nenazývali volem, krávou či horšími výrazy. Samozřejmě že nejsem svatoušek a někdy používám tyto výrazy, ale jakousi úctu k lidem chovám.
Dnes když jde starší člověk po městě, tak do něj mladí kluci s cigaretou mezi rty strčí a křiknou:"Hni se, bábo!". Kdepak je nějaké vychování? A už zmiňovaná úcta? Samozřejmě že je vina v rodičích, kteří nemají na své děti čas a nebo mají až přehnanou péči.
Dnes se bojíte vyjít jen na ulici. O autobusovým nádražím bych raději ani nemluvila. Denně jezdím autobusem ze školy a někdy se modlím, abych už nastoupila do autobusu a odejela domů. Do bezpečí. Možná nejsem tolik společenská a mám strach ze seznamování. Možná jen čekám na nějaké to pochopení od mých vstevníků. Možná bych se vážně někdy hodila do té dávné doby. Možná...

Přidat komentář

Jsem zbytečná.

1. května 2012 v 18:43 | Jája :) |  Lidé a svět okolo
Dnes je 1. května, což pro mnohé není obyčejným datem. Kromě toho že louky se krásně zelenají, slunce svítí, stromy kvetou a ze všech stran je cítit jaro, tak je také 1. máj- lásky čás. Mnoho páru se dnes ruku v ruce vypraví na pražský Petřín zpečetit svou lásku polibkem nebo alespoň na luku pod rozkevtlou třešeň. Je to každoroční zvyk pro mnoho páry. A možná se kvůli tomu to zvyku trápíš. To však nemá cenu!

2. Valentýn

Zdá se ti toho moc? Přece jen svátků pro zamilovaných je víc než opěvovaných Vánoc. To máš pravdu, ale 1. máj je mezinárodní svátek, načež Valentýn pochází z Ameriky a u nás se stal oblíbeným i nenáviděným. První máj není však typickým dnem lásky nýbrž práce.
A je to vidět i v našich obchodních domech. Okolo 14.2. se to tam jen hemží srdčíkami, Amorky a plno dalších symbolů lásky, ale okolo 1.4. tam nic takového nenajdeme.

Nesmuti a zabav se jinak

Pokud máš přátele, kteří už našli své štěstí a mají den pro sebe, tak si udělej ten svůj den. Nekoukej na televizi nebo neposlouchej rádio, protože tam se to bude jen hemžit sladkými slovy o lásce. Tím nemám namysli, že by jsi se měla vyhnout tomuto tématu, ale možná by tě to jen užíralo. Vyraž do přírody, na kolo, dělej věci, na které jsi neměla čas ale hlavně se nijak netrap. Nenechej výčitkám místo. Možná jsi chtěla udělat něco, co jsi dlouho odkládala, protože se jednalo o pitomost. Dnes je skvělý čas to napravit!

Neber to tak vážně

Je to jen normální den jako každý jiný. Připadá mi jako největší kravina se kvůli jednomu datu trápit. Ber to pozitivně- přece jen jsme dneska doma a nemusíme být v tomhle pařáku doma. Takže se seber ze smutku a se smíchem do ulic :].
A hlavní rada na závěr: Přehlížej ty trapné statusy na facebooku. Ze všech stran na mě totiž taky skáče: nezadaní *LIKE*
zadaní *KOMENT* .... ♥. Hoď to za hlavu :].


Přidat komentář

Kam dál